Smutek pod fíkovníky

I
Prosím vlčí mák, ať nehřeší na svou
osamělost v zeleném poli, báseň
ať nepřichází, neotírá si rty o rohožku
želví krunýř o strom

Jarová bublina stoupá k létu, leskne se
k neviditelnosti, řekla jsi „Ne“
rozuměl jsem „Ano“, i papež tomu rozuměl
když nás oddával brzy ráno

Na bílé pláži zpívali andělé
záblesk v majáku, ráhno v bouři
jedli jsme zlámané velikonoční cukroví
obláčky pečené z rosy

II
Objevil jsem azimut
žádný z tři sta šedesáti notorických
stupňů, bezednější smutek
průsvitnější prázdno

Ležel jsem neutrálně na gauči
když přišly šelmy – a hned na zadní
tlapama po mně, ne drápy
huňaté hřívy, Palermo!

Myslel jsem na státní znak
- v klapotu hradních stráží hemžení strnulo
žili jsme si oba svou část mnohostěnu
do rakví hustě pražilo

III
/cesta samsárou/

s talentovanou účetní
již zapomněli spálit, vracím se
večer do lesklých bažin

nechci, přece se snažím
obtahuji bříškem linku
na obzoru, šlachovitý kmen

oháním se dlaní po cíli
- chytit ho, držet, užít spočinutí
napnout síly a probořit se

vzala nás tma v jádru
tekutá žahavost ovinula prsty
propíchli jsme se na konec světa

Svědomí

Šeřík v asfaltu postřelený
slůně, jež matka nedonesla
botanický štít podvečera

Muži i ženy se milovali
na stráních Bódamského jezera
hlásil rozhlas

Myslí-li srdcem, zaštěká pes
když hlavou, mrtvým se udělá
lépe v kryptě kostela

Oblaka, my dva

Obrazy na dálku vytíráme agónii
alchymisté půlměsíčních nocí
ramenem tajemným zemi objímáme
v zrcadle vykopáváme poklady:
staletá prsa, vyšisovaný vlas

V horším případě se nevědomí ptáme: po čem?
toužíme, koho? neodrážíme

Dotkl jsem se stehna – sedělas opařená
nebo jsem zatínal prsty do peřiny a volal:
- Nelze-li tě zhmotnit, nech mě odhmotnit!

Strop byl v pořádku, ani se nehýbal
římsovím chodily postavy - průsvitné vitráže
v hromadném hrobě, na dně, roky
svítila tvá fotka

Úplněk v listí

Pláň bez opory za účetním softwarem
nedovoluje mi otevřít oči
dívat se na tvé utrpení
ze židle u topení

Bez šifry pohlaví jsi kost a kůže
já - bez budoucnosti rozsypaný hrách
rozpuštěný pískovcový hrad
v subtropickém koktejlu

Lavička vklíněná do parku, zvuky
- uhrabaná cestička rozkousává kroky
plyšový méďa předává ruce světu -
tma jej nebere

Hltá tvůj dech, tvé žíly - špagety
desítky tisíc kilometrů pupečních šňůr
v Telephone & Telegraph Building

Stydlivý úplněk šustí v listí
po letech dokončuje naše karikatury
předáváme si je cizí na náspu

Hráz

Vystoupil jsem po ránu
postál mezi náspem a myšlenkami
pohladil vlčí mák
zelená ukazovátka s bambulkami

Přes muže a dítě nejede vlak
nejsem lidovrah, minulost se nemýlí
ani dnes, v přítomnosti
bláto pod přikrývkou neodolá nástrahám

Nejsem-li tím, kým nejsem
k čemu hysterický povyk - radost ze života?

Milenec na vzdálenost časových pásem
humbuk za účelem, duše
v kyselině demonstrujícího těla

Býk a rak, sympatická znamení

I   (býk a rak, sympatická znamení)
Vyrazil - vrá-til se, vyrazil - vrá-til se,
jako by si své odhodlání pokaždé rozmýšlel
a znovu odvolával, co zlomek předtím odvolal.

Na místě zapošíval něžný rukáv k létající kravatě
z oděvních závodů mazlivého večera, loktů,
sáhů a verst k pomalu tkané buničinné látce.

Ta jeho počítala děti, vždy jedno přibývalo,
neměli je kam dávat, krabice praskaly v rozích -
rak přespával v rohu, dokud jej býk neprobudil.

II   (pokus)
Napustil jsem vanu, položil tě do ní
nyní po troškách přilévám barvy a pozoruji
jak líně tě obklopují, chytají se
na řasách, ve vlasech, na konečcích prstů
když se jimi provlékáš, prodýcháváš, prociťuješ

Čas se houpe jako voda, která nás obklopuje
přitéká, ale neodtéká, lomcuje s barvami
Až vyčerpám nádobky, jež mám po ruce
přitáhnu řetízek od zátky - co se nezachytilo
nevrostlo, k tobě nepřilnulo, zmizí v tunelu navždy

Tvář skloněná nad kalendářem

Chuťové buňky šílí
omdlévají v žáru na slunci
v úzkých loďkách převážejí
kartotéky po široké řece

Zeus slibuje Semele
proměnit v klubko jiskřivého prachu
znovu sám – s taktilními špehy
v bažinách mezi rákosím

Kaštany ozařují den
jedle usínají ve stínu po práci
najády z hladin do oblak chrlí
tenké lepivé lupínky

Segmenty

V čekárně na maso naproti stehnům
z dlouhé chvíle zabíjím lelka – jeho posmrtná maska
chodí mě strašit po smrti

Vchod do masa sálající na pánvi - nevadí
že srdce zaryglované v chlívku nemá tušení
o slibném zvonění oleje v přízemí

Vařený hrášek s dušeným uzeným -
přízračně roztahují oči
na maso do masa ukládající tajnosti

Komplexní pocity vyšly na procházku
k výletní lodi Lyrika, tělo na tělo, čas na čas

Říkají „miluji“, než vzpříčí se prach
v zájmech exilovaných duší a torpédoborec
protrhne narychlo splétanou síť

Říkají „láska“, než vyskočí z postele
k výčitkám číslům lichým, stínům čísel sudých

Akvabelky

Zapomeň na rozbité čelní sklo
půl moře štěstí popřej chobotnicím

pohraničníkův pes, král Šumavy
vede stopy do kuchyně půlené čárou

- před čárou, za čárou se nikdo nesmí
hrabat v dědictví po Ufonech

Croissant byl dobrý jako káva, první
plynárenská, volno, vzdušnost řemenů

abych se z tvého světa nezbláznil
pověsil jsem tě za chodidla do vzduchu

Za trochou lásky šel bych do kina
telefon bez čísla, prozvoněný

Setkání v čase a prostoru

Jazyk se natahuje, kam nedosáhne,
čtenář mlčky po hladině dojde;
hodiny natažené tak, aby šly věčně,
zachytí tikot z vedlejšího pokoje.

Známe se všichni -
obvykle jeden mluví, druhý naslouchá.
Když se první potřebuje napít,
skočí druhý do nekryté propasti
zachytit vizi za třepivé lemování.

Je potřeba to sdělit -
kdyby bylo ticho, optimisté by zkameněli.

Kameny mají dlouhou chvíli,
potřebují se vyřádit;
vytvářejí propasti, stáčejí do nich limonádu,
svádějí bouřku – a když ji odrážejí,
zjeveny v nastálém hlomozu
kukačky mlčky taktizují: klik-klak klik-klak.

Ticho nemůže být.

Puškvorec

Staré bolesti, jděte spát
ani puškvorec z vás nelze namíchat
(ony se množí jako streptokok
- stará nedůvěra vyplouvá na povrch odkaliště
v láhvi od minerálky)

Umět se alespoň svléct, zaujmout vyrážkou
složitým symbolickým významem:
- jaký dopravní prostředek použít, když jedna strana
pokládá koleje a druhá asfaltuje silnici?

Nakonec někde veprostřed jsme zdemolovaní
všichni tři, všech deset
kostky domina se řítí jako lavina

Každý zná cestu ven, ale nechává si ji pro sebe v krabičce
poslední záchrany s korunou na telefon

Noční rybolov

I   (noční rybolov)
Hledej mě ve slovech jako zrakový klam
v sezóně makových polí -

Bizoni, které jsi postřelila, pokuřují, nebo meditují

Myslím na tebe na rozestavěné křižovatce –
ať to moc nebolí, když jsem zatoužil
podruhé v životě

Na borovici černá, odřená bunda:
možná se tu jen pověsil, ale nikdy tady nežil -
melancholie jím dlouze propadla

Rybářům disco loď přejela fosforeskující splávky
vymáchala ve tmě světelné závěsy


II   (mapy)
Vyšetřovatelé si lámou hlavy s tvými kindervaječníky
zatímco „temná“ útočí, jejich nevědomí spolu komunikují

Lev na sezamový dotek otevírá chrám
z jeskyně vynášejí špičky ledovce
ostatky modrého Jiří, chlupatého Jeronýma

Konečně červená zvířata, trhliny pod bukovým listím
Úterý večer, v obchodech načichlých věčností říkáš:
- Je z nás nouzový únik do ztracena?

Svlékám se v červencovém horku před vodopádem
hledám jak se tě dotknout, jako by mi nepatřilo tělo

Jako bych ani sebe za přesvědčivého nepovažoval:
- Omlouvám se, všem se do ztracena omlouvám

"Utíkej!"

I    (odlet)
Ostrava hlavní nádraží
nezáleží na duši, nýbrž na kolejích
až přijede osud ze Žiliny
tykadly prohledá nástupiště
řekneš mi, Terezo, jestli tě miluju?

Bledé v červených plavkách
voní léto po žížalách vyplavených z dlaní
žil, trávícího ústrojí, galérky pocitů

Byli jsme „hrnečku, vař“, nebo „rozvař“
bez uzávěru plynu

Nevím jak s tebou míchat
vyklopit tě na svačinový papír a zhasnout
dva objemné kufry v úschově během přepravy
půjdou, poběží, poletí další roky

Neohlížej se, nezapomeň na tašku suvenýrů
letadlo se vznese na rodinu


II    (ráno)
Nůž, perly, vodovky
v našem nespolečném domě
hladím kožené tváře sešitu

Ještě stále se milujeme
na louce nad dědinou, odešli jsme
a přesto zůstali, abychom se měli kam vracet
zůstaneme navždy ráno, večer, noc

Nebo raději ne, půjdeme znovu
věrni ročním obdobím
pokud se dožijeme, láska může být v každém slově
které je hned -
nemusí čekat na jaro, nesmí

Podzim má své jeskyně, svá jezera
jestliže létu patří louky, cesty do kopce
tvůj hlas malující barevné bytosti

Stávají se z nás průsvitné závoje
proudíme po větru, kličkujeme, hopsáme
trocha nedůvěry osolí polévku
než vyštěkneš, že mě zabíjíš ve svém obraze

Ufňukaný a poddajný, plížím se jako vlahý
horský podvečer sbírat
spadané lístky z hladiny
ve chvíli, kdy po mně netoužíš, neboť máš všechen svět
v očích …

Nemůžeš se vynadívat na bolest
kterou s nezkrocenou vášní hraju pro potěchu
šustivým kostřičkám v podzemním auditoriu

Když skončím, spěchám ti o nich vyprávět


III   (odpoledne)
Zapošívám se do sebe
po krk v černé vodě
před ostrovem mrtvých

Bílá loď odplouvá

V jeskyni kostry, lexikony
hračky, karnevalové šaty
lístky do kina

Stíny zapomenutých přání
návštěvy z minulosti

Příšeří, ticho, chlad
tenká kůže mezi mořem vně
a světem uvnitř - líná
průsvitná, bezzubá tekutina

Pomalým pohybem
v nelidské dálce vytěkává
lidský hlas


IV   (večer)
Takhle vypadá konec světa:
ty se svým mužem v posteli za oceánem
já s touhle představou v posteli tady
nechávám sebou projíždět
Rudou armádu v záři na Rudém náměstí
formace tanků prošívat průlety stíhaček

Výročí je zvlášť dlouhé a má vlastnost:
kdykoliv se vrátí, přehlídka začne nanovo
s nezmenšenou krásou a velkolepostí

Nyní se zdá, že něco sčítám (Jsem ironický?)
nedokážu sedět s otevřenou knihou ve vaší ložnici
pozoruji s vrabci, jak svého muže přijímáš
a jsem klidný – šťastný a klidný

Opírám se o bukovou samotu -
listí pochopilo, šouravě balí spacáky


V   (incident)
Plavu na hladině v tvé zahrádce
obkládáš mě květy, až se probouzím

Při vchodu do jeskyně tvůj muž
ptá se, kdo jsem - „mrtvý delfín“
odpovídáš horká na prsou

Jdeš k němu, ohlédnutí v úsměvu
vcházíte do tmy, na kamenech taje
míchaná zmrzlina, stékám do příboje

Samota

I   (samota)
Na kraji kolumbária
citlivější než psychologický film
dozrávající pomaleji než zelený banán
hledá chlapec lodní lístek pro cestu
na severní kontinent

V záhybech zdravotního střediska
- lékařka mu ale nepatří; chce se jí
svlékat žaludek nad výstražným trojúhelníkem
za porouchaným rodinným životem

Chce se jí: stékat jako med ze lžičky
do opentlené jamky v pískovišti, prosáknout
chladivými vrstvami, zkoprnět v pohybu
na pietním místě

Trnitým borovým lesem utíká Jirka „Tolar“ Potůček
potkat fatálního strážníka, četař četníka


II   (nemá plán)
Milenec oloupaný na svou milenku
ode zdi ke zdi svého obrazu
potmě napájí svět třaskavou látkou

Před budovou spojených národů
ostraha volá: „Tudy ne!“

Ničeho nelituje
dramaticky převlečený za kormorána
sjednocený místem času a děje
tiká v odpalovacím zařízení

Klobouk dolů! - Čepice měsíc zakryje
Když hryže mokré chlupy smetáku
šílenství je banán ve snu bankovního lupiče

Enkaustika

I
Poví mi říjen, co se stalo?

Četl jsem píniové básně, když náhle
havran s koláčem světlé goudy
přistál na pergole

Já myslel, že přestanu myslet
podpálím se svitkem babího léta
Měsíc žere válečná loď!

Ta, se kterou jsem chodil sám
štípala mozek na vlašské ořechy
a nezářila než v couvání

Dlouho jsem neviděl dorůstat stesk

Kukuřičný rovník, opuštěný sad
za paravánem slov
kameny táhnout do mělčích pohoří

Zatají mi dojem, kde jsem byl?


II
Prdopečko řáchající v račí hlavě:

“Chtěla bych tě mít pořád
zažívat plnost při každém kroku
ve frontě na banány“

Upadl jsem v mlčení
čelem na palubní desku -
červená, modrá, žlutá a zelená
přepravka vletěla do tmy
vzkypělé z mumie za volantem

Tělo se vzepjalo v puklinách
nešlo přivolat, přerůst nejvyšší strom
bylo nad lesní síly

Smutek hnal do kořenů nerozpustný jíl


III
Do muškátů lije žíravinu
roznáší pohyb po hřbitově
něžný tygr

Rosol v zrcadle
obchází křivky vlastních slov
má se rád

Kovově prší v okapech
z okenic javorový sirup vlaje

Ona ho bolí – nedefinuje
složitost v síťce na pavouky
kapky lezou po žebříku
k hasičům

Lavírování s javory

I   (lavírování s javory)
Když nebudu chtít, strhnu řízení
prudce doleva. Rozmlátíme se
o první strom v savaně - sauně

V noci stoupá teplý vzduch
po voskových příčkách do dětství
v autě zapomenutě šije stroj

Teta si odnesla z představení v hedvábí
čpavé ruce – polknutí lékárníka
přitiskla otřesy k povrchům mozku


II   (barvy a laky)
Ve studené vodě se vaří šupiny
z levého ucha sympatie
z pravého člověče, nezlob se a zalez
do domečku jako šnek

Z pravého prolomit se do domečku
cesta, jejíž východiska můžeš brát opakovaně do dlaní, úst a kapsy
když dojdeš na místo bez přívlastků, sloves a jmen

Brousím si na tebe zuby, nehty
jednoduché povlečení na duchnu
pes jednoduše připevněný k náhrobku za krematoriem, aby odháněl
nemotorné praktikanty
proudím, tedy jsem - vidíš, jak do tebe leze
Vidíš? - Samá spása, samotinká
T.G.M.


III   (přilnavost)
Přemítám
o cestě na pobřeží s indiánskou vlajkou
na břiše zrcadlový náhrdelník
na noc
ukrytý pod peřinou
z bouřkového skla

Nutíš mě balit kufry
orgánům na výspě civilizace vyčítat
svoji nepřítomnost
neboť já jsem ty zametený pod rohožku

Stejně rychle lámu perník z jejich těla

Holeně v hláskotvorném sousedství
provokují uléhání prstů
do vodních vírů
než je osvobodí požár chaty v jezerní kotlině

- netušil jsem, že jen
dokonalé splynutí může bobříky
vysvobodit


IV   (mezník)
Pláč vybitého cykloturisty
před krvežíznivými pohledy křovisek
zatáčka, zkouška z argumentů

Nerozumí svému vzdoru
proti jarním loukám jinovatkou
vpletenou do drátů

Jako by mu tvé pohodlí
nebylo dost tvrdé

Na tachometru hnědý listopad
kuželka zklamání, rumcajs nesvobody
pod hrobem místo pro dentistu

Kartografie

Vesnice před půlnocí, bílé lampy
za dveřmi boty, zrcadla, vysoké podpatky
na stěně stíny jehličnatých stromů, hřebeny pro svět borůvek
ostrá horská silueta, promítaná do tepla
panelového domu

Lodě zvedají kotvy, opouštějí přístav
nepřestávají zlověstně těkat v zálivu -
jaké zlo je možné věstit z jejich pohybů?

Nemám dobrý pocit z vykonané práce
přestal jsem pracovat pro lid i jednotlivce
závěr, jemuž jsem se nechal poddat:
být absolutně k ničemu, pro nikoho jak pro sebe

Dvojsečným mečem krájí pohodlné dny
zbývá jim o něčem se přesvědčit, například
že z nich teče pohodlněji než z koní
ze zvířat ne živějších nežli architektura

Rozmnožování ničeho pro nic, přesliček,
stometrových býložravců, sopek – jak dlouho
vydrží běžet do Prahy stometrový osel?

Nevědí odkud, ale chtěly by se realizovat
meditovat nad stébly pocit neustálé změny
když na hlavu dopadá x-tá koňská kapka

Pošťačka roznáší začarované kruhy -
nedokázaly jí podat vidění světa

Metronom na přechodě se sklesle kolébá
vrazilo do něj auto, z každé strany jedno
pod makově modrou oblohou zahoukala sova
zaúpěla kukačka, v hodinách zaharašilo

Nikdo nezmapoval dýmající slepá ramena